Karel Čapek

Hleď, bratře, budeme léta tak sedět a mluvit o maličkostech, o věcech denních a nepatrných, o všem, co víme; je třeba nesmírně mnoha všedností, aby se lidé sblížili a srozuměli.

Tam, kde přestává být láska dobrodružstvím, stává se trápením.

Bože, celý náš život jest uložen v obyčejnostech, ale my o nich nevíme, a jen proto s nimi můžeme žít a jednat.

V každém našem skutku zůstává něco nahodilého; ale náhoda je otevřená cesta, kterou do našeho života vniká fátum.

Nic není krásnější než láska a šťastná náhoda, nic se nevyrovná dobrému potkání, které se nevrátí.

Snad den, jejž čekáš, nepřijde ani jako svátek; jen všední den, pondělí života, nový den.

Ono se řekne říjen; ono se řekne, že příroda se ukládá k spánku; zahradník to ví líp a poví vám, že říjen je stejně dobrý měsíc jako duben.

Nyní, když se dívám na věc z větší blízkosti, shledávám, že pravý zahrádkář není člověk, který pěstuje květiny; je to muž, který pěstuje hlínu.

Jen lidé si naříkají do špatných poměrů; chrysanthemy to nedělají.

Je to neúkojná vášeň, jako všecko, do čeho se pustí důkladný člověk.