Karel Čapek

Jakmile se člověk stane pánem, rozhostí se v něm jakási zasmušilá důstojnost.

Úhrnem tedy je možno říci, že krásná literatura je vyjadřování starých věcí věčně novým způsobem, kdežto noviny jsou vyjadřování věčně nové skutečnosti způsobem ustáleným a neměnným.

Kdyby večerní vydání přineslo depeši, že právě nastal konec světa, přinese také sdělení, že Malá Strana trpí nedostatkem veřejných záchodků a že je třeba neprodlené nápravy.

Lidé často zaměňují vědění a zvědavost; ukojení zvědavosti nemá vůbec co dělat s věděním, se zjišťováním příčin, souvislostí a řádů.

Píseň pražského lidu je někdy záhadně nelogická; je nelogická jako život nebo láska; odporuje sama sobě jako živý a zamilovaný člověk.

Svět lidové moudrosti je svět malých, víceméně utištěných lidí; je to právě slzavé údolí, kde si moudrost podává ruce s humorem.

Pád hrdiny je jedinečná tragédie; pád člověka obyčejného je přísloví, to jest locus communis.

Lidová moudrost je zásoba takových útěch pro rozličné případnosti života; pomáhá překonat osobní zkušenost tím, že má po ruce její obecnou formuli.

Teprve při jisté rezignaci jsme s to přijímat dobré i zlé, jak je nerozlučně pomícháno ve všem, v lidech i věcech.

Každý si v hloubi duše nějak představuje, kým a jakým by vlastně chtěl a měl být; nuže, toto naše tajné a lepší já je ten zakletý v nás.