Dominik Hašek

Řekl, že na ně nesmíme jen koukat, že musíme začít bruslit, nahrát si puk, hrát si svůj hokej a že Američané nejsou víc než my.

My jsme si proti Američanům vůbec nevěřili, což se ukázalo hned v první třetině.

Já chtěl uspět tak či onak. Byla olympiáda a poprvé v dějinách dorazili ti nejlepší, to samo o sobě byla velká motivace.

Pamatuji si, jak jsme dali jednu tyčku, druhou a já si říkal, aby to zas nebyl jeden z těch smolných zápasů, kdy jsme lepší a prohráli jsme nějakým náhoďákem.

Doufal jsem, že alespoň v Buffalu budu mít klid, ale spletl jsem se. Na letišti bylo asi dva tisíce lidí a deset televizních štábů, neskutečný.

Po finále do kabiny přišel šéf NHL Gary Bettman a řekl, ať si užijeme oslavy i Prahu, že to v našich klubech domluví, ať se o nic nestaráme.

Na to, co jsme pak viděli v Praze na vlastní oči, nás faxy připravit nedokázaly. Bylo to neskutečné a naprosto nezapomenutelné.

Teď to možná zní úsměvně, ale my kluci z NHL jsme tehdy měli mobily, velkou vymoženost, takže jsme mohli komunikovat s Českou republikou už během turnaje. Tušili jsme, že se něco děje.

Když hrajete, tak nemyslíte na to, že byste měl být jednou uvedený do Síně slávy.

Mohl udělat cokoliv, ale speciálně na něj jsem udělal všechno správně... Neměl místo, hokejka na zemi, beton a ruka před ním.