Dominik Hašek

Hrál jsem hokej profesionálně 30 let a ve finále, když se člověk o tom baví, tak nejdůležitější jsou lidi.

Na vzpomínkách není nic špatného, ale já se nerad ohlížím zpět. Těším se na to, co bude.

Když se mě někdo zeptá na to, co bylo, tak rád odpovím. Osobně ale žiju tím, co bude zítra.

A když jsem ji dal odshora až dolů ve vajíčku a přežil jsem, tak jsem si říkal: Jo, super, můžu jít do branky. Nebudu se bát puku.

Nikdy jsem nechtěl dopředu vědět, kdo se narodí. Člověk by měl být příjemně překvapený, když přijde ten nejkrásnější okamžik života.

Myslím si, a zdůrazňuju to myslím si, že jak je člověk starší, víc myslí na to, co by se mohlo stát. Před třiceti lety jsem nebyl tak opatrný jako teď.

Moc se těšíme.

Chris by v žádném případě nemohl sloužit jako reklama na správnou životosprávu... Dal si klidně večer deset piv. To pro něj nebyl problém. Ale druhý den byl první v kabině, jezdil na kole, zalezl do sauny. Prostě profík.

Postupně jsem se zlepšoval. Nejdřív jsem dostřelil na kruhy, pak na modrou čáru.

Učil jsem se hrát hokejkou, to jsem vůbec neuměl.