Karel Čapek

Touláme-li se po staré Evropě, užasneme, jak málo spěchají lidé, kteří tu všude nechali po sobě veliké stopy.

Člověk, který chce něco vymyslet, nepospíchá s hodinkami v ruce, nýbrž podobá se člověku, který zahálí a maří svůj čas.

Je možno říci, že evropský člověk je velmi špatný pracovní stroj; ale je to proto, že vůbec není strojem.

Je pravda, že člověk pracuje, aby žil; ale jak se zdá, žije i v té chvíli, když pracuje.

Ale když přesto skoro všichni vydržíme a pokračujeme ve své námaze, je to, lidé, veliký a tajemný důkaz, že život stojí za to.

Platíme za něj prací, starostmi a sem tam nějakou bolestí; co platno, život je drahá věc, která nám nepřijde lacino.

Ale co chcete, život je zatracený dar; musíme za něj platit.

A chce-li kdo spasit a polepšit svět svým velikým politickým ideálem, ať nejprve spasí a polepší sebe sama a ten úzký okruh života, který osobně vyplňuje.

Nevěřím v socialismus člověka, který má nečisté vztahy k lidem, neboť každý vztah je sociální.

Nevěřím v nacionalismus člověka, který dělá nečistě svou práci, neboť každá práce je národní.